Josefov (něm. Josefstadt) je městská čtvrť a nejmenší katastrální území Prahy o rozloze 8,81 ha, obklopené Starým Městem. Administrativně je celý Josefov součástí městské části Prahy 1. V části obce Josefov je celkem 18 ulic, má zdesídlo 827 firem. Všechny adresy v části obce mají PSČ 110 00. Do roku 1850 se Josefov nazýval Židovské město (něm. Judenstadt). Roku 1850 pak byl Josefov na základě nového prozatimního obecního zákoníku přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II., synu Marie Terezie, který se v roce 1781 vydáním tolerančního patentu zasloužil o zrovnoprávnění židovského obyvatelstva. Předtím se Židovskému městu říkalo Židovské ghetto.
Historie městské části Josefov
Původní Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. stol. coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Zda byly pravým důvodem neřešitelné hygienické podmínky „středověké zástavby“, jak se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města, o to dosud historikové vedou spory. Město toužilo spíše po širokých bulvárech vídeňského či pařížského formátu, než po křivolakých středověkých uličkách.
Veřejnou soutěž nakonec vyhrál projekt „Finis Ghetto“ od autorů Alfréda Hurtiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy a zrealizován byl v omezené podobě (plánovalo se vybourání skoro celého Starého města). V souvislosti s touto asanací došlo rovněž k menší výměně některých parcel mezi katastry Josefova a Starého Města.
Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic (jejich srovnání a rozšíření). Zůstalo pouze 6 níže zmíněných synagog, Židovská radnice a Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou. Součástí jiného plánu bylo i vedení dnešní Pařížské ulice z Václavského náměstí skrz Letenskou pláň až k nejvyššímu sněmu. Tento plán nedostal ale podporu od místního obyvatelstva a tak je dnešní Pařížská ulice vedena ze Staroměstského náměstí na Čechův most. Tento plán měl napodobit Avenue des Champs-Élysées v Paříži. Na Čechově mostě můžeme pozorovat dvouprocentní stoupání k Letné, což byla příprava na proražení ulice skrze letenskou pláň.
Prostředím asanovaných částí Prahy (Josefova a čtvrti Na Františku) se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech. Předobrazem Vontů mu byly především klukovské party z oblasti Na Františku, známé svou výbojností a uzavřeností. Téma asanace Stínadel mělo být i námětem Foglarova čtvrtého a nikdy nerealizovaného stínadelského příběhu Budou se Stínadla bourat?
K podobným „asanacím“ došlo i v jiných evropských městech (např. ve Vídni).
Z ghetta se zachovalo málo staveb, mezi nimi židovská radnice a šest synagog: Klausová, Maiselova, Pinkasova, Staronová, Španělská a Vysoká synagoga.
Další památkou, která se dochovala z dob Židovského ghetta je Starý židovský hřbitov.
Židovské muzeum
U zrodu Židovského muzea v roce 1906 stáli historik dr. Salomon Hugo Lieben a dr. August Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda pražské židovské obce. Původním záměrem bylo zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, které byly v rámci přestavby Židovského města počátkem 20. století zbořeny.
Muzeum bylo veřejnosti přístupné i po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939. V roce 1942 nacisté zřídili Židovské ústřední museum, kam byly soustředěny liturgické předměty ze zrušených židovských obcí a synagog Čech a Moravy (pouze území Protektorátu). Jeho založení navrhl Dr. Karel Stein, který se ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky snažil zachránit židovské památky ohrožené probíhající konfiskací židovského majetku. Nacisté po dlouhých jednáních projekt ústředního muzea schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Po 2. světové válce přešlo muzeum pod státem dosazenou Národní správu Židovské rady starších a částečně také správu Rady židovských náboženských obcí v zemích České a Moravskoslezské. V roce 1950 pak bylo pod nátlakem převedeno do vlastnictví státu, v němž od roku 1948 vládla komunistická diktatura. Působení takto vzniklého Státního židovského muzea v Praze bylo poznamenáno řadou omezení, jež muzeu znemožňovala plně vyvíjet odbornou, expoziční, výzkumnou a osvětovou činnost. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se vytvořily podmínky, které vedly ke změně postavení muzea. K 1. říjnu 1994 byly budovy vráceny Židovské obci v Praze a sbírky Federaci židovských obcí ČR a současně vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce.
