Josef Bartoš, nejúspěšnější překážkový žokej české historie, si před 129. ročníkem Velké pardubické steeplechase se Slavia pojišťovnou výrazně vylepšil náladu. Po sérii druhých míst se konečně dočkal vítězství v prestižním Gran Premiu v Meranu. „Po doběhu jsem byl jako v nebi,“ vrací se Bartoš k triumfu. „Mladý Pepča Váňa, který L’Estrana trénuje, klečel na zemi a brečel. Majitelé skákali, plácali jsme se. Skvělé.“ Ve Velké pardubické bude Bartoš v neděli v sedle Theophila, koně z unikátního dostihového spolku iSport-Váňa.
Jen dva čeští žokejové dokázali vyhrát Velkou pardubickou i Gran Premio v Meranu. Po Janu Faltejskovi a Janu Kratochvílovi se k nim na konci září přiřadil i Josef Bartoš. Big Joe, jak se osmatřicetiletému rajťákovi přezdívá, vyhrál Velkou pardubickou s Decent Fellowem (2006) a se Sixteen (2008). V Meranu teď triumfoval s šestiletým L’Estranem (Scuderia Aichner SRL), na dotaci tím vybojovali v přepočtu 2 805 000 korun.
„Gran Premio mi dlouho unikalo,“ vzpomíná Bartoš v rozhovoru pro EquiTV. „Měl jsem tam tři druhá místa, myslel jsem, že se na výhru už nikdy nedotáhnu. Přitom jsem jezdil dobré koně od italského trenéra Favera, jednou nás porazil právě mladý Pepča Váňa s Alpha Two. Moc jsem to chtěl vyhrát, protože do Itálie jezdím hodně a mám tam dost kamarádů, kteří mi přejí. Přiznám se, nevěřil jsem, že se to povede zrovna letos.“
Za výhru byl vrtulník
Šestiletý L’Estran, kterého trénuje Josef Váňa mladší, patřil do okruhu favoritů. Bartoš věděl o jeho síle, trochu měl obavy z délky dostihu. „A taky tam byl Le Costaud, loňský vítěz. A když jsem viděl, jak si v přípravě pohrál se soupeři ve francouzském Auteuil, tak jsem myslel, že se mu budu dívat na záda s odstupem dobrých deseti délek. Myslel jsem na druhé, třetí místo.“
Jenže favorizovaný Le Costaud s žokejem Bertrandem Lestradem spletl kurz. A Bartoš už si pak ostatní zkušeně pohlídal. „Na začátku bylo tempo šílené, ale když jsem viděl, jak se Lestrand chytá za hlavu poté, co popletl kurz, jen jsem se pousmál,“ líčí Bartoš. „Trošku jsem vzal tempo zpátky, zpacifikoval koně a měl jsem dost času to udělat podle L’Estrana. Věděl jsem, kde budu zrychlovat. Ale když jsme skočili poslední skok, byla rovinka strašně dlouhá. Slyšel jsem zvuky za sebou, tušil jsem, že Francouz letí koncem, rovinka byla nekonečná. Velké nervy, ale povedlo se.“
Emoce byly pro Bartoše stejné jako při výhrách ve Velké pardubické. „Byl jsem v nebi,“ řekl doslova. „Mladý Pepča Váňa normálně nebrečí, ale teď se neudržel. Navíc jsme tam měli další koně na čtvrtém a sedmém místě, nádhera. Tyhle pocity nezapomenu.“
Majitel navíc euforii přiživil i poměrně unikátním kouskem. Už před dostihem sliboval, že když se vyhraje, letí se z Itálie vrtulníkem. „Když jsme to večer oslavovali, tak jsem si říkal, že to je jen taková sranda,“ usmívá se Bartoš. „Ale pan Aichner hlásil, že druhý den v deset dopoledne je pro nás nachystaný vrtulník. Letěli jsme z Itálie do Karlových Varů, tam si vzali taxíka k Váňům, dali si oběd a party pokračovala.“
Emotivní uvítání Bartoše čekalo i doma. Rodina pro dostihy žije, Bartošova dcera Linda už také závodí na ponících. „V cíli se o ni dost bojím, protože já jsem z poníků jako dítě v cíli hodně padal,“ přiznává s úsměvem. „Ale dcera to zvládá lépe, asi umí ty koně lépe řídit.“
Trošičku mi šlo o život
Teď už se Josef Bartoš plně koncentruje na Velkou pardubickou. Loňský ročník pro něho dopadl mizerně. Vicody nezvládnul Velký taxis, zlomil si nohu a musel být uspán. Bartoš pak byl pod palbou dostihových „fanoušků“ i médií.
„Bohužel, když se něco takového stane, tak se nemluví o tom, kdo vyhrál, ale co bylo špatně,“ vrací se k tragédii s Vicodym Bartoš, který jel Velkou pardubickou šestnáctkrát. Dvakrát vyhrál, desetkrát skončil do šestého místa, dostih nedokončil šestkrát. Kromě Vicodyho (2018) podlehla fatálnímu zranění Zulejka v roce 2014. To podle Bartoše také hrálo roli.
„Kdyby se to stalo amatérovi nebo méně zkušenému jezdci, tak to veřejnost možná tak nebere,“ přemítá Bartoš. „Ale když slyší nejlepší český žokej a dvakrát krátce po sobě leží na Taxisu a kůň nepřežije, tak to vyvolá podobné reakce.“
Přiznává, že mu nějaký čas chodily nepříjemné maily. Trápil se tím. Přitom má sám z dostihů hromady zranění, několikrát bojoval o život. Naposledy letos v únoru v italské Pise. Na poslední překážce spadl s Imperial Redem. „Kůň to na doskoku bohužel neustál, udělali jsme salto, já jsem spadl vlastně dobře, ale za mnou jel kůň, spadl jsem mu přímo pod nohy a šlápl mi na hrudník. Bylo to blbé zranění, měl jsem krev v plíci a zlomená čtyři žebra. Trošičku mi šlo o život.“
Bartoš věří, že letošní Velká pardubická bude klidnější. I když nováček Theophilos mívá problémy s předstartovní horečkou. Navíc mu bývalý gólman Milan Hnilička při losování vytáhnul startovní číslo 1. Trenér Josef Váňa starší se hrozí toho, jak Theophilos půjde před bouřící davy a tribuny při slavnostní přehlídce jako první.
„Uvidíme, Theophilos třídu má, natrénováno taky, Pardubice zná,“ říká Bartoš. „Jednou musí s Velkou začít. Tiumen ji taky šel poprvé, nevěděli jsme, jestli 6900 metrů ustojí a on vyhrál. Jezdím koně z top pětky. Navíc jet vyloženého favorita je taky těžké. Ve Velké potřebujete i hodně štěstí, je tam strašně moc faktorů, co ovlivní výsledek. Top favoriti jen tak lehce nevyhrávají. Věřím, že to Theophilos zvládne.“
