7°C
Jeho tělocvičnou v pražských Hrdlořezích prošly desítky sportovců. Tu si stejně jako dům postavil sám, neboť je vyučený zedník-omítkář. „Ve filmu Světáci jsem ale nehrál,“ upozorňuje se smíchem muž, který má filmografii bohatší než leckterá hollywoodská hvězda.
Na začátku 60. let se probojoval do judistické špičky a současně se věnoval filmu. To už dávno sekl s řemeslem. Je jedním ze zakládajících členů proslulé party kaskadérů kolem Jardy Tomsy. „První film byla Tarzanova smrt z roku 1962, ale parta vznikla až díky snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera o dva roky později,“ vysvětluje Ludvík, který se kvůli roli musel i naučit jezdit na koni, a navíc bez sedla. „Tři dny jsem si pak nemohl sednout,“ vzpomíná. Pan Wolf je jen o několik měsíců mladší než Karel Gott (†80), který zemřel minulý měsíc. Zahráli si spolu ve filmu Hvězda padá vzhůru (1974). „Karel měl zfackovat a shodit ze schodů Josefa Somra, kterého jsem právě já dubloval. Šel jsem na jeho místo a Karel se mě několikrát ptal, zda mě to nebolí. Bál se, že mi ublíží,“ směje se kaskadér. Slavík nebyl žádný ranař, spíš jemný člověk. Nepral se, byl gentleman. „Pak mi dal facku jako dům, takže jsem se krásně kutálel po schodech.“
Zahrál si také s Vladimírem Menšíkem (†58) například ve filmu Pan Tau v cirkusu nebo Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. „Herci Miroslavu Masopustovi v roli vodnického frajírka jsem kvůli sázce svazoval ruce a nohy a s Vladimírem jsme se také přetahovali na skokanské věži,“ vzpomíná. Menšík prý tehdy bavil štáb a celou hospodu U Kalicha. „V knize hostů objevil vzkaz Karla Gotta – Chtěl bych tak zpívat, jako vy umíte vařit! Nahlas to přečetl a začal improvizovat: Až mě bere pot, že tu byl i Gott, šalali šalali, dobře jsme se nažrali. A napsal to tam,“ vzpomněl si po letech na celý text.
S Menšíkem se potkal i v úspěšné pohádce Tři oříšky pro Popelku. „Václav Vorlíček mi zavolal, že potřebuje mě a nějakou šikovnou kaskadérku. Jednalo se o scénu, kdy do rybníka spadne kočár. Měl jsem dublovat kočího, ale pak jsem viděl tu německou herečku a navrhl, aby mě oblíkli místo ní, protože divák by nechápal, že z vody vylezte útlá žena místo té almary,“ smál se ovšem s tím, že být ve vodě při teplotě dvanáct stupňů pod nulou bylo náročné.
Objevil se v padesáti filmech a posledním byl Oldřich a Božena režiséra Otakara Vávry z roku 1984. „Vávra furt řval, tak jsem ho chtěl přetáhnout mečem,“ přiznává kaskadér. Nejraději však vzpomíná na režiséra Martina Friče, který prý byl pravým opakem Vávry. Možná už vás také napadlo, proč nehrál v nejslavnějším filmu o judistech Jáchyme, hoď ho do stroje! Proč neztvárnil třeba trenéra Tumpacha? „Nebyl jsem v Česku, jinak bych si v něm určitě zahrál. Franta Peterka byl ale nepřekonatelnej,“ vysekl poklonu kolegovi velkorysý chlap Ludvík Wolf.
Dvakrát se stal mistrem republiky v judu, v letech 1962 až 1968 byl členem reprezentačního týmu. Poté byl trenérem ve Spartě a v Dukle Banská Bystrica a především jedenáct let vedl reprezentaci včetně účasti na třech olympijských hrách. Loni byl uveden do Síně slávy Unie profesionálních trenérů. Je nadšený ze současné situace v českém judu. „Šéf svazu Jirka Dolejš je velmi schopný a Lukáš Krpálek judo hodně zviditelnil,“ libuje si.
V polovině 80. let se stal kondičním trenérem týmu I. ČLTK Praha, juniorské reprezentace a později koučem hvězd, kterými byli Kafelnikov, Woodbridge, Stoltenberg, Woodforde, Rafter, Strnadová, Damm, Vacek, Rikl, Doseděl a Korda. „Co tady dělám? Jsem přetrénovanej,“ řval na něj Petr Korda na jednom turnaji, když prohrál set a vzteky zlomil raketu. Tu si Ludvík schoval na památku. A jak vznikla přezdívka Náčelník? „Kde je ten náčelník z Dukly?“ ptal se na prvním tréninku David Rikl. A bylo to...
