8°C
Komentář: Piráti se ničí v přímém přenosu. Připomínají „sektu ambiciózních dětí“
Piráti si dlouho užívali bezstarostný let vzhůru. Všechny průšvihy včetně pornominulosti jejich vysokých političek se o ně rozbíjely jako o svatou skálu, zatímco volební preference letěly nahoru. Teď ale možná přišel bod zlomu, kdy pirátská bublina může rychle prasknout. Nejdřív padla šéfka pirátských pražských zastupitelů Michaela Krausová, načež teď mnozí „piráti“ žádají i hlavu šéfa jejich poslanců a místopředsedy strany Jakuba Michálka.
Ironie je, že jsou oba i životními partnery, kteří se nejspíš trochu moc opili mocí. Krausová, jež ve skutečnosti s Michálkem řídí Prahu za primátora Zdeňka Hřiba, jehož na magistrátu zcela izolovali, na svou funkci rezignovala minulý týden. To vyšlo najevo, že se i bez povinných záznamů do pirátského registru scházela s manažerem reklamní firmy JCDecaux Tomášem Tenzerem, který je souzený za korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami. Přitom boj proti korupci je pirátskou mantrou.
A nejen to. Právě JCDecaux dala Pirátům před volbami mnohamilionovou slevu na volební kampaň a stále spravuje městský mobiliář, v čemž chce logicky i pokračovat. Jenže sotva Krausovou nahradil ve funkci šéfa pražských pirátských zastupitelů Viktor Mahrik, praskly utajované schůzky s Tenzerem bez záznamu v registru i na něj.
Mahrik, který je navíc členem komise pro městský mobiliář, to proto vyřešil pirátsky „transparentně“: schůzky se souzeným manažerem do registru dopsal až poté, co praskly na Krausovou.
„Účel světí prostředky“
Po těchto dvou ale nyní přišla řada i na pirátskou „dvojku“ a TV sekerníka Michálka, který rád posílá do tepláků ostatní politiky pouze na základě jistých „informací“. Na pirátském fóru ve středu vzplála debata k jeho odvolání, jíž otevřela šéfka personálního odboru strany Jana Koláříková. Podle ní Michálek, proslulý ve sněmovně i na pražském magistrátu arogancí, ostatním „pirátům“ vyhrožuje a šikanuje je.
Navíc právě Krausová o Kolaříkové napsala, že je „zasr...á pí.a“, což ani v české politice nepatří k běžnému oslovení. Když už chcete veřejně někoho kamarádsky oslovit, zvednete na něj prostředník.
Michálek proto uspořádal improvizovanou tiskovku, kde odmítl obvinění i rezignaci s tím, že je k lidem prostě jen „tvrdý“. A na funkci místopředsedy strany nerezignuje, protože v ní stejně skončí na lednovém sjezdu, kdy už nebude kandidovat. Nechce utíkat od rozdělané práce, jak říkají politici.
Pravda, nebylo to zrovna patnáct minut slávy: politika už dlouho nepamatuje podobně arogantní tiskovku, jakou kvůli vyvrácení obvinění z arogance uspořádal Michálek. Zato pamatuje podobnou partu jako Piráti. Říkala si Věci veřejné a taky hlásala tranparentnost a řešila věci přes internet. Stejně jako Piráti měla i populárního předsedu. Až ji najednou doběhla vlastní netransparentnost i osobní nevraživost, které rychle rozbily mýtus tranparentnosti i vnitřní jednoty. Místo nich ukázaly jen velké pokrytectví.
To vše se ovšem děje v době, kdy Pirátům opadly nečekaně vysoké volební preference. Lidé je volili, protože znovu uvěřili, že jsou jiní. Teď ale začínají vidět, že jsou možná úplně stejní a spíš než politickou stranu v lecčems připomínají sektu ambiciózních „dětí“. Michálek se totiž na své „tiskovce“ v podstatě hájil tím, že účel v politice světí prostředky a že když se kácí les (staré politické pořádky), tak prostě lítají třísky (lidi včetně spolustraníků). Teď přinejmenším začínají lítat „piráti“.
Piráti jsou stejně nejlepší a přináší skvělý vklad do naší zapšklé politiky. Však oni se srovnají sami. Útoků na ně bude přibývat protože se do politiky stále tlačí mnoho vysloužilých politických mrtvol.