V souvislosti se svým nejnovějším albem Shine Bright jste prohlásila, že jste chtěla natočit „svou nejlepší desku“. Jak postupuje umělkyně s tolika oceněními, když chce nahrát své nejlepší album?
Zkrátka jsem doufala, že napíšu takové písně, které budou odpovídat tomu, co dnes prožíváme, a budou vyvolávat takové emoce, které budou moci navzájem sdílet lidé na celém světě. Skladbami jako Shine Bright nebo World Full Of Love se mi myslím podařilo vyjádřit obrovskou radost. Chtěla jsem, aby se lidé při poslechu mého alba bavili, aby tančili a tleskali. Celkově mám pocit, že album přesně vyjadřuje to, co jsem jím chtěla sdělit. Mimochodem nahrávala jsem je zčásti v Austinu v Texasu, kde momentálně žiji, a zčásti v Louisianě, kde jsem vyrůstala. Do studia jsem si pozvala nejlepší místní hudebníky, jaké znám.
Cítíte v atmosféře Texasu a Louisiany velký rozdíl?
Určitý rozdíl tam je, ale zároveň v hudbě obou oblastí najdeme i společné rysy. Veškerá hudba, která se hraje v Louisianě a dál podél Mexického zálivu, vychází ze stejných kořenů. Hudbu Louisiany s jejími styly cajun a zydeco samozřejmě ovlivnila francouzská kultura, což se zčásti odrazilo i na mé tvorbě. Hudba Texasu má v sobě pro změnu prvky latinskoamerických rytmů. Já jsem se vždy snažila oba tyto vlivy propojit a těžit z nich ve své vlastní tvorbě.
Součástí vašeho autorského stylu je zasazování politických písní do tanečního rytmu. Potřebuje dnes svět politické písně?
Politické písně dnes potřebujeme více než kdy dříve. To platí o celém světě. Vždyť se podívejte, co se dnes děje ve Spojených státech, co dělá náš současný prezident… Už kvůli tomu bychom měli lidi přimět k tomu, aby přemýšleli. Vždyť přemýšlet a tančit můžete současně. Pokud jde o ekonomiku, politiku i sociální oblast, máme před sebou obrovské množství práce. Musíme se mít na pozoru před tím, co ještě může přijít. Ale přes to všechno se lidé chtějí bavit. Když přijdou na můj koncert, nečekají přednášku nebo poučování. A tak se snažím dělat obojí zároveň – zpívat o důležitých tématech a zároveň své publikum roztančit.
Myslíte, že lidé při tanci poslouchají texty písní?
Očividně ano. Jsem přesvědčena, že mé poselství vnímají a že je přijímají právě proto, že je spojeno s hudbou, která se jim líbí. V minulosti jsem samozřejmě napsala i písně s důležitým sdělením v mollové tónině a v pomalém bluesovém rytmu – tak, aby lidé jednoznačně pochopili, co jim chci říct. Posluchači mi často říkají, že jim moje písně pomohly v nějaké těžké životní situaci. Už z toho je mi jasné, že mé poselství vnímají a že je pro ně důležité.
Loni jste byla jmenována oficiální hudebnicí státu Texas a už předtím jste byla uvedena do Louisianské síně slávy. Vnímáte tyto pocty jako důležité?
Víte, takové ocenění, to je většinou pouze jeden slavnostní okamžik. Ale je to pro mne samozřejmě pocta a já dobře vnímám, že jsem si ji vysloužila za práci, která za mnou je. Nemyslím si o sobě, jak jsem úžasná. Pouze vnímám, že komunita lidí kolem mě uznává to, co jsem celé roky dělala, a to mě samozřejmě těší.
Platí to i o cenách jako Blues Music Awards?
I v tomto případě je to krásné uznání, ale pro nás hudebníky je důležitější to, aby každý další koncert byl lepší než ty předchozí. Totéž platí i o nahrávkách. Je samozřejmě skvělé, že se mi minulá deska povedla, ale je třeba, aby ta další byla ještě lepší. Všichni se tedy snažíme o to, aby naše hudba byla lepší a lepší, abychom oslovovali stále více posluchačů. Důležité nejsou minulé úspěchy, ale to, co děláme právě teď.
Letos na podzim máte pouze tři koncerty v Evropě (Šumperk, Londýn, Madrid), jinak vystupujete především v Americe. Co vás motivuje k cestám za oceán?
Cestování mě baví. Kromě toho si dlouhodobě uvědomuji, že evropské publikum se lépe orientuje v tradiční americké hudbě než mnozí Američané. Posluchači v Evropě mají americkou hudbu nastudovanou, vědí, z jakých kořenů vychází, a i proto patří k jejím největším podporovatelům.
