Pohybujeme se po spirále. Daniel Pitín na výstavě v Rudolfinu přináší až apokalyptické vize

Jeho obrazy se na první pohled poznají, k jejich základním vlastnostem patří schopnost pohybovat se na hranici mezi filmem, divadlem a výtvarným projevem. Jsou technicky vytříbené a přitom mají výrazovou sílu. Přesně totiž odrážejí charakter současného světa a dnešní společnosti s jejich napětím, nejistotou, neustálým spěchem, povrchností a přemírou informací, která nás rozptyluje a brání v soustředěném přemýšlení. Daniel Pitín ztvárňuje pohled na současnost s jejím nesmírným technickým pokrokem a s ním spojenou proměnou hodnot a vztahů mezi lidmi, kteří mají stále méně soukromí a stále méně času pro sebe.

Přesný rytmus

Pitínovy obrazy navazují na novou figuraci a promítá se do nich i odkaz dalších, pro vývoj moderního umění zásadních směrů, jako je v jeho případě především kubismus, který tak významně přispěl k proměně vnímání skutečnosti a jejího ztvárňování. Pitín má mimořádný cit pro vyjádření prostorových vztahů, pro přesný rytmus obrazové skladby, pro vyjádření intimních okamžiků i pro grotesknost určitých situací, pro prorůstání rozdílných významů, pro soulad mezi obsahem a formou i pro zachycení podstatných rysů daného prostředí. Malíř si pohrává s proměnami tvarů, zajímají ho i ty nejvšednější motivy a rozmanité přírodní prvky.

Přirozenou součástí výstavy je videoinstalace, kde Pitín jako režisér využívá citace z Hitchcockova filmu Okno do dvora. Můžeme v ní nahlédnout do soukromí různých lidí, do rozmanitých prostředí, kde se odehrávají všední a přitom vlastně pro náš životní styl rozhodující každodenní příběhy. Divák může sledovat jejich vývoj a proměny atmosféry. Pitín ve svých obrazech ztvárňuje různé situace v uměle vytvořeném prostoru, jehož charakter však vychází z naší každodenní zkušenosti. Metoda citace a interpretace je ovšem jedním ze základních Pitínových tvůrčích postupů, který se v umění již desítky let v proměnlivých a výrazově bohatých podobách prosazuje. Malíř tak dosahuje napětí mezi různými časy nebo dokonce epochami, mezi současností a minulostí.

V Rudolfinu se představují obrazy z posledních několika let, kde autor koncepce (kurátor Petr Nedoma) klade důraz hlavně na poslední období. Pitín tu dokazuje, že umí přesvědčivě vyjádřit charakter různých prostředí – atmosféru jakéhosi podivného zasedání, půvab interiéru moderní budovy nebo vztahy vznikající ve zvláštním surreálném prostoru. Dokáže s nadsázkou vystihnout okamžiky důležité pro vývoj naší civilizace a také pro absurditu dnešního světa s jeho až nepochopitelnými rozdíly v životních podmínkách i způsobech uvažování.

Z videoinstalace nazvané Rotace můžeme vyčíst umělcovo přesvědčení nebo spíš obavu, že se pohybujeme v jakýchsi kruzích nebo spirálách, že nám snadno může uniknout podstata života, že se vlastně často nemůžeme hnout z místa, ačkoli na to vynakládáme veškerou svou energii. I když se snažíme za každou cenu pokročit, stejně se často vracíme tam, odkud jsme vyšli. V některých monumentálně působících obrazech, které ovládají závěr výstavy a vyvolávají stále větší napětí, přináší autor až apokalyptické vize. Daniel Pitín patří k výrazným představitelům mladší střední generace, kteří se již na rozdíl od svých předchůdců snadněji a přirozeněji prosazují v mezinárodním kontextu, kterým se daří proniknout do mezinárodních výstav a jejichž tvorba se stává součástí důležitých českých i zahraničních sbírek.