Hlavní obsah

Ruský skladatel Rodion Ščedrin: Lolita je magnet, který přitahuje

Právo, Halyna Buhay, Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Na scéně pražského Stavovského divadla uvede 3. a 5. října Národní divadlo v české premiéře operu ruského skladatele Rodiona Ščedrina Lolita. Ten je u nás známý jako autor baletů Carmen, Anna Karenina a Racek, které složil pro svou manželku, primabalerínu Maju Pliseckou.

Foto: Milan Malíček, Právo

Ruský skladatel Rodion Ščedrin uvede své dílo na jevišti Stavovského divadla.

Článek

Co pro vás znamená Lolita?

Především je to velké dílo. Ve 20. století nebylo napsáno tolik velkých knih. Knih sice bylo napsáno mnoho, ale mám více prstů na obou rukou, než kolik vzniklo těch, které přetrvávají, které vzbuzují zájem dalších a dalších pokolení. Lolita je jednou z nich. Ona je magnet, který přitahuje, abyste otočili ještě další stránku a přečetli si ji. Toto veledílo má mnoho tajemství, která ještě nejsou odhalena.

Jak se převáděla Lolita do podoby opery?

Příběh Lolity ideálně vyhovuje opeře a potvrzuje to i text, protože se v něm Nabokov několikrát odvolává na Carmen. Několikrát se tam mluví i o opeře Čajkovského. Je to proto, že Nabokovův syn Dmitrij, který už umřel a se kterým jsem se přátelil, byl skvělý pěvec, profesionální basista. Když jednou dělat konkurz, tak Pavarotti byl první mezi tenory a Nabokov první mezi basisty.

Viděl jste ho na jevišti?

Krátce před jeho smrtí jsem navštívil jeho koncert v Mnichově, kde krásně zpíval komorní hudbu. Je známé, že Vladimir Nabokov měl silný vztah k synovi a projevoval velký zájem o jeho osud od narození až do chvíle, kdy on opustil tuto zemi.

A když mluvíme o žánru opery, tak se mi zdá, že teplota námětu, aby se dal ztvárnit, nemá být jako u nás 36,7 stupně, ale 37,5 stupně. A mám pocit, že u Lolity je 38,5 stupně, takže opravdu vysoká.

Jsou tam čtyři hlavní postavy s výraznými charaktery, což je v opeře klíčové. Je tam samotná Lolita, její matka Charlotta, Humbert Humbert, který příběh vypráví, a tajemný Quilty, tedy koloraturní soprán, mezzosoprán tenor a bas, což je optimální složení pro všechnu klasickou kantátní a oratorní hudbu.

Co vás inspirovalo ke složení Lolity?

Pošťouchnutí přišlo od Mstislava Rostropoviče, se kterým jsme byli přátelé. Spolu jsme studovali a žili jsme v jednom domě. Chtěl uvést novou operu v novém divadle a chtěl ruský námět zpracovaný od současného ruského skladatele. Byl v Paříži, zavolal mi a řekl – navrhni čtyři pět námětů, ruských, přijeď a my to probereme. Když jsem mu jako druhý námět navrhl Lolitu, řekl mi, ať dál nepokračuju, že ji bere.

Ovšem Lolita je kontroverzní.

Jasně že ano, ale taky je v ní i hodně výjimečného. Byly velké problémy s právy, takže se světová premiéra konala ve Stockholmu ve švédštině, kde byl Rostropovič hudební ředitel. Agentura, která spravuje Nabokovovo dílo, prodala práva Hollywoodu, který v té době připravoval druhý film o Lolitě. Získali jsme je z protekce přes Nabokovova syna, ale Hollywood požadoval, že to musí být v jazyce země, kde není více než deset milionů obyvatel. Švédsko bylo optimální, mělo sedm nebo osm milionů obyvatel.

U nás vás víc znají jako tvůrce hudby k baletu.

Protože jsem byl padesát sedm let manželem velké baleríny. Z oper tu byly uvedeny jen v Brně Mrtvé duše, jinak nic. Ale víte, skladatelé musejí být trpěliví. Byli šťastní skladatelé jako Rossini, které hráli každý den v různých divadlech. Ovšem mně se zdá, že dneska je celá situace, včetně té ekonomické, taková, že bez vydavatele nemůže skladatel existovat. Ale vydavatelé chtějí hodně peněz. Proto jsou náklady na současná díla vysoká a pro divadla je to drahé. Chápu, že je pro ně lepší uvádět opery Čajkovského, Bizeta a Wagnera.

Nebo Mozarta, na kterého lidé vždycky přijdou.

Publikum zaplatí za lístky, takže hudba se bohužel mění z umění ve zboží. V minulosti byl nejdůležitější skladatel, potom dirigent a pak pěvec, ale dnes je skladatel poslední. Dnes je první manažer, potom dirigent, pěvec a nakonec skladatel. Nicméně skladatel musí z něčeho žít, má rodinu, doma mu říká manželka, že klukovi musí koupit nové boty a že už nemá v čem chodit na jeho koncerty, ale to je život. Opera se píše dlouho, dělá se postaru.

Byla Maja Plisecká velkou inspirací?

Samozřejmě, měli jsme skvělý vztah celých padesát sedm let a samozřejmě jsme nemohli jeden na druhého nepůsobit. Byl to pozitivní vliv. Mám pět baletů, které jsou všechny věnované Plisecké, ale složil jsem sedm oper, takže je to sedm ku pěti pro operu.

Proč jste složil Mrtvé duše?

Gogolovy Mrtvé duše byly můj sen od dětství. Domnívám se, že je to pro ruského člověka bible, pro toho, kdo má ruštinu jako svou mateřštinu. Je to bible situací, historie, perspektiv, ruských charakterů, je to prostoupené ruským spiritem. Proto to byl můj sen. Jiné opery, jako Očarovanyj strannik a Levša, byly objednány, ale toto byl můj sen. Bylo to jako s horkou polívkou, pořad jsem čekal, až trošku vystydne.

Balety vznikaly na objednávku?

Kromě prvního baletu Koňokgorbunok, což byla objednávka Velkého divadla, byly ostatní balety splněným snem mojí manželky a mě. Překračovali jsme spolu velké překážky. Koňok-gorbunok byl v pohodě a poslední balet Dáma s psíkem měl taky zelenou, protože to bylo k jejímu jubileu. Ostatní měly červenou a museli jsme se o ně prát.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám