Lochkov je katastrální území a od 24. listopadu 1990 pod názvem Praha-Lochkov také městská část na jihozápadě hlavního města Prahy. Je zde evidováno 18 ulic a 234 adres. Žije zde 611 obyvatel. K Praze byla původně samostatná obec připojena roku 1974 a začleněna do městského obvodu Praha 5. 24. listopadu 1990 byla ustavena samostatná městská část Praha-Lochkov.
Historie městské části Lochkov
Lochkov je uveden poprvé v písemnostech roku 1399 (v některých pramenech uvedenou 1333), kdy bylo sídlo (zemanský dvůr) s pozemky majetkem Vavřince z Lochkova, dvorského tesaře krále Václava IV. V roce 1435 se uvádí Bořivoj z Lochkova, který se oženil s ovdovělou Dorotou, dcerou Mikuláše Augustina z Prahy, a stal se potom spolumajitelem hradu Okoře. Jedním z dalších vlastníků této vsi byla zemanka Kateřina z Nyněchova, která roku 1467 zapsala klášterním sestrám v Templu v Celetné ulici „6 kop grošů ročního platu s kmetcími dvory některými pozemky v Lochkově“. Po roce 1620 seděl na Lochkově Václav Michna z Vacínova, od něhož jej koupil roku 1637 Rafael Miškovský ze Sebuzína, vzdělaný překladatel a spisovatel, kterého Ferdinand II. povýšil do rytířského stavu, a jehož dcera Lidmila Eusebia, provdaná za rytíře Pachtu, postoupila Lochkov roku 1654 za 6000 zlatých klášteru zbraslavskému. Tehdy zde podle berní ruly kromě jednoho selského a dvou chalupnických stavení stály pouze čtyři pusté selské grunty a jedna pustá chalupa. Klášter držel Lochkov do roku 1686, kdy jej prodal manželům z Wendlingenu. Dcera Marie Julie prodala v roce 1727 Lochkov Josefu Scherzerovi z Kleinmühlu, od jehož bratra jej koupil 1782 Filip Grenett. Roku 1782 byl Lochkov jako velmi zadlužený soudně odhadnut na 22 000 zlatých. V letech 1794 až 1797 jmenují se tu měšťané pražští Jan a Matěj Novákovi, potom od roku 1797 Ferdinand Delorme, který tu tři roky poté zřídil první továrnu na cichorii (cikorii) se sušárnou na čekanku a na další zemědělské produkty potřebné k výrobě cikorky. Ani tento vlastník Lochkov dlouho nedržel. V roce 1804 následoval ve vlastnictví Alois Arioli a po něm rodina Brzorádů (1808 až 1848), která Lochkov koupila za 134 000 zlatých. Alodní (alod = nemovitost a movitost, se kterou jejich vlastník mohl volně nakládat, plné vlastnictví) statek (230,44 ha) se zámečkem, dvorem, vápencovými lomy, vápenicemi a cihelnou roku 1862 koupil po dědicích Josefa Brzoráda Karel Kirschner. V roce 1843 bylo v Lochkově 49 domů s 485 obyvateli. V roce 1848 zde žilo bezmála 500 obyvatel. Lze usuzovat, že zřízení níže uvedené továrny i malého pivovaru se sladovnou přineslo zvýšení počtu obyvatel i větší obsazenost domů. V 19. století byl panský dům č. p. 1 ve dvoře přestavěn na skromný zámeček. Budova obdélníkového půdorysu s věžičkou, balkonem v průčelí a s krátkým křídlem měla také vlastní kapli.
Lochkov - Památky a turistické zajímavosti
V seznamu kulturních památek jsou evidována opravená sloupová boží muka na terénní vyvýšenině při cestě ulicí Za Ovčínem. Další boží muka, resp. křížek, stojí na severovýchodním nároží křižovatky Ke Slivenci - Cementářská. Na pozemku parcely č. 4 se nachází kamenný pomník padlým vojínům v letech 1914 -1918. U parku je situována drobná zvonička, patrně novějšího data. Další pomník s textem „Všem obětem 2. světové války" byl usazen v novém parku ve středu obce v roce 1991. Lochkovští obyvatelé se tím vyrovnávají s faktem, že oběti 2. světové války pocházely i z řad německých občanů, kteří nebyli fašisty a pro své spoluobčany vykonali během války mnoho dobrého. Jednoho z nich popravili sovětští vojáci bez soudu jen na základě skutečnosti, že byl Němec.
Občanská vybavenost Lochkova a sport
Porevoluční období charakterizuje budování nové infrastruktury, neboť v roce 1989 byl v Lochkově pouze veřejný vodovod na asi 40 % území a místy dožívající dešťová kanalizace. Do roku 2002 byla vybudována čistírna odpadních vod, kanalizační a vodovodní síť, položeny nové kabely telefonního a elektrického vedení, nový plynovod a zrekonstruováno veřejné osvětlení. Projevil se také větší zájem o údržbu a obnovu soukromých rodinných domů. Obec zakoupila v místní komerční zóně pozemky o výměře cca 1,5 ha, které pronajímá. Generální rekonstrukce Lochkovského zámečku, který je dnes v majetku obce a kde se kromě úřadu městské části nachází i šest obecních bytů, mateřská škola, místní knihovna a výtvarné studio pro děti a dospělé, byla dokončena v roce 2002.
Po roce 1989 obec vybudovala dva nové parčíky, jeden v centru v prostorách bývalého Rožumberkova řeznictví, druhý na pozemku bývalého Štičkovic statku. Od roku 2003 probíhá rekonstrukce místních komunikací s termínem dokončení v roce 2008. V roce 2006 byla též dokončena obnova největšího obecního parku o výměře 0,9 ha, s herními prvky a hřištěm na míčové hry. Rybník v centru vsi slouží po přestavbě jako rekreační nádrž s možností koupání, jeho okolí bylo parkově upraveno a integrálně spojeno s přilehlým parkem. V roce 2006 byla opravena budova hasičské zbrojnice. V současnosti se rekonstruuje obecní sportoviště s fotbalovým hřištěm a tenisovými kurty.
Roku 2010 oslaví lochkovští hasiči 120 let od založení svého sboru. V městské části dále vyvíjí činnost fotbalový klub TJ Sokol Lochkov a Hornická matice slezsko-moravsko-česká - Kolegium pro dějiny lomů.
Z veřejného vybavení se zde nachází jen dvoutřídní mateřská škola. Území MČ Lochkov je spádově příslušné základní škole ve Slivenci. Z hlediska sportovního vybavení se v místě nachází areál místního fotbalového klubu SOKOL Lochkov.
Okolí Lochkova a příroda
Jižní části katastru dominuje chráněné území Slavičí údolí, které nabízí vzácně izolovanou část přírody plné divoké zvěře uprostřed stále houstnoucí zástavby na okraji Prahy. Na celém katastru se nachází velké množství zkamenělin. Lochkov patří ke třem místům na světě, kde je nejlépe čitelné dno Silurského moře. Zdejší Ortocerový lůmek je znám všem paleontologům. Okrajově sem zasahují další zvláště chráněná území přírody, národní kulturní památka Lochkovský profil a přírodní památka Radotínské skály.
Významné plochy lesních porostů při západním a jižním okraji katastrálního území doplňují přírodní nelesní plochy, sady, zahrady a zahrádkové osady. Území východně a severně od centrální části sídel je využíváno k produkci zemědělské činnosti.