Současné sídlo pražských arcibiskupů je Arcibiskupský palác v Praze. Nekolikrát přestavěný barokní palác stojí na Hradčanském náměstí v sousedství Pražského hradu na Hradčanech. Ze severní strany Arcibiskupského paláce se svažuje Jelení příkop a na západní straně vede průchod do Šternberského paláce. Arcibiskupský palác byl vystavěn v 17. století v barokním slohu, ovšem do dnešních dní byl mnohokrát přestavován. Je v pořadí již třetím sídlem pražských biskupů a arcibiskupů.
Historické události k Arcibiskupskému paláci
Když husité v r.1420 vypálili honosný Biskupský (Arcibiskupský) dvůr na Malé Stramě, nemělo arcibiskupství žádné stálé sídlo. Po spálení a zničení Arcibiskupského dvoru za husitských válek se arcibiskup Konrád z Vechty (1413–1421) přidal na stranu husitů, arcibiskupský stolec tak od roku 1421 zůstal neobsazený. Až habsburský panovník Ferdinand tuto situaci změnil a pro obnovené pražské arcibiskupství zakoupil v r. 1561 Gryspekovský dům při hradním příkopu a věnoval jej Antonínu Brusovi z Mohelnice(1561–1580), prvnímu pohusitskému arcibiskupovi, který byl zároveň velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Postupné přestavby a rozšíření Arcibiskupského paláce
V letech 1562-63 hradní stavitel Hans Tyrol patrně podle plánů Bonifáce Wolmuta areál přebudoval ve stylu vrcholné renesance. Kolem r. 1599 byly přestavěny interiéry (tehdy vznikla kaple sv. Jana Křtitele) a v letech 1675-84 za arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna byl areál honosně přebudován ve stylu přechodu z raného do vrcholného baroka podle projektu Jana Baptisty Matheye. V letech 1722-25 byl palác rozšířen o konzistoř. V 18. století byl také zasypán příkop, oddělující Hrad od Hradčanského náměstí - tím se vytvořil prostor pro rozšíření Arcibiskupského paláce, což se také v letech 1764-65 stalo. Za arcibiskupa Antonína Petra Příchovského přibyla dvě boční křídla ve stylu pozdního baroka podle projektu Jana Josefa Wircha. Tím dostal palác dnešní podobu, další stavební úpravy již nebyly tak výrazné.
Výzdoba Arcibiskupského paláce v Praze
Areál Arcibiskupského paláce má nepravidelný podélný půdorys o čtyřech křídlech se čtyřmi nádvořími. Z nejstarší ho renesančního období se dochovaly zbytky sgrafit ve dvoře a scéna Jakubova snu na dvorním průčelí západního křídla paláce - o výzdobu se postarali italští mistři. Na raně barokním vstupním průčelí je hodnotná rokoková výzdoba s plastikami z dílny Ignáce Františka Platzera včetně arcibiskupského znaku Antonína Petra Příchovského nad hlavním vchodem. Plastiky Víry a Naděje na hlavní římse zhotovil Tomáš Seidan ve 2.polovině 19. stol. podle starších Platzerových návrhů. Původní plastiky putti byly nahrazeny kopiemi od Čeňka Vosmíka z r. 1899. Stejný autor vytvořil i sochu sv.Jana Nepomuckého. Interiér je převážně rokokový - např. ve 2. patře visí původní rokové lustry, kachlová kamna mají reliéfní výzdobu. Velmi cenný je soubor devíti francouzských tapiserií s tematikou Nové Indie, pozornost si zaslouží také portrétní galerie pražských arcibiskupů v jídelně. Mezi obrazy jsou díla Petra Brandla a Michaela Václava Halbaxe. Ze závěru vrcholné gotiky pocházejí ostatkové busty sv. Petra a Pavla z r. 1413.
Pražským arcibiskupům slouží palác od r. 1562 nepřetržitě až do dnešních dnů.