Štenberský palác patří k nejvýznamějším stavbám světské architektury nastupujícího baroka. Nachází se na úplném okraji Jelenního příkopu na Hradčanském náměstí. Cesta k němu vede levým křídlem Arcibiskupského paláce.
Historie Štenberského paláce
Vybudoval ho Kryštov Popel z Lobkovic a byl místem konání nejrůznějších slavností, například v roce 1612 zde byl veden českými stavy ke korunovaci na českého krále uherského panovník Matyáš.
Palác poté patřil rodům Fúrstenberků, Schwarzenberků a od roku 1690 rodu Šternberků, ze kterého hrabě Václav Vojtěch r. 1697 odkoupil vedle stojící Saskolauenburský palác a v letech 1698-1707 z těchto míst vybudoval honosné sídlo.
Stavitelé Štenberského paláce
Původní plány na sídlo vytvořil architekt Domenico Martinelli, avšak nakonec se stavělo podle plánu neznámého autora, ale domníváme se, že autorem mohl být Giovanni Battista Alliprandi, jelikož v roce 1706 stavbu řídil. Možní další autoři jsou Jan Bernard Fischer z Erlachu, Jan Blažej Santini nebo Kryštof Dienzenhofer. Byla dokončena pouze severní část nad Jelením příkopem, jelikož Václav Vojtěch ze Šternberka zemřel a jeho nástupce František Leopold ze Šternberka r. 1708 výstavbu ukončil, tudíž se pokračování k Hradčanskému náměstí nezdařilo.
Jak se dostal Štenberský palác pod správu Národní galerie
Palác r.1811 zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění, dnešní Národní galerie, postavila v r 1835-1842 jižní křídlo ve stylu pozdního klasicismu a barokní průčelí podle nákresu Jana Novotného a umístila zde veřejnou obrazárnu, kterou poprvé zpřístupnili r. 1814. V letech 1821-1847 vyplnily sbírky Národního muzea první patro, pracovali zde průkopníci české vědy např. Pavel Josef Šafařík, botanik Karel B. Presl, archivář Václav Hanka nebo malíř Antonín Mánes, ale jelikož byly Hradčany pro občany Prahy daleko, obrazárna byla přestěhována a v r. 1871 byl palác společností prodán.
Majitelé po roce 1900 a zpět Národní galerie
Palác měl poté různé majitele. Kolem roku 1890 byl majitelem spolek Paní a dívek sv.Anny, které zde měly tzv. Ernestinum (na počest Ernestiny Auersperkové), což byl útulek pro mentálně postižené. Od roku 1918 zde byla intendantní vojenská škola, poté protektorátní vládní vojsko a v r.1945 Hradní stráž. Od roku 1947 je palác ve vlastnictví Národní galerie.
Popis Štenberského paláce
Dvoupatrový palác tvoří čtyři křídla seskupená téměř kolem čtvercového dvora s průčelím tyčícím vysoko nad střechu mohutný oválný razalit, ve druhém patře je oválný sál zv. Rotunda. Poprvé zde byl použit nový prvek (převzatý z francouzské architektury) - malebná mansardová střecha. Schodiště, které začíná u vstupu je čtyřkřídlé, pilířové a prochází všechna poschodí. Na vnitřní výzdobě, která je velice dobře provedena, se podíleli např. malíři Michael Václav Halbax (oválné zrcadla pomalovány zobrazením sebevraždy kartaginské královky a truchlící halikarnasskou panovnici přisypávající si do svého poháru popel sveho zesnulého manžela Mauzola) , Jan Rudolf Byss, Jan Václav Kratochvíl (chinoisery v Čínském salónku) a štukatér Giuseppe Donato Frisoni. Zajímavé je také zdobení oken v druhém poschodí, které zobrazuje medailony s hlavami římských imperátorů a reliéfní zobrazení povesti o Héraklovi ( zápas s krétským býkem, nemejským lvem, obrem Anteem a lernejskou hydrou). Od r. 1947 stojí na nádvoří monumentální bronzová socha Lva drtícího hroznýše vytesaná Antoinem-Louisem Barem.
