Beránka, dříve známá jako Sofienhof je původně viniční usedlost v pražských Dejvicích, u křižovatky ulic U Beránky a Na Beránce. První zmínky a vincích zdej jsou z roku 1562 a viniční lis zde byl už před rokem 1645. Budova je památkově chráněna od roku 1958.
Památková hodnota viniční usedlosti Beránka
Přímo v oficiálních dokumentech o památkové ochraně této budovy je její nutnost ochraňování zdůvodněna následovně: "Původně viniční usedlost s architektonicky zajímavým raně klasicistním jižním průčelím. Usedlost je i přes rozsáhlé novodobé stavební zásahy hodnotným dokladem původní rozptýlené zástavby pražského předměstí."
Historie Beránky
První vinice, založená Bartolomějem Kočvarou brzy uschla a nic zde nevyrostlo.Úspěšné pěstování vína zde zavedl malostranský krejčí Jiřík Šlyslperger. Vinice měla 12 řad a dlouhou dobu po té byla zanedbávána řadou nezodpovědných majitelů, které vystřídal až Pavel Beránek, malostranský měšťan. Ten přikoupil pole a vedle lisu na vinnou révu dal postavit dům a ovčín.
Usedlost Beránka v 18. století
V roce 1708 zakoupil usedlost Beránka s pozemky Linhart Ferdinand Meisner, který ji přestavěl do ranně klasicistní podoby a přistavěl několik dalších hospodářských budov. 18. století zde zakončila majitelka Marie Magdaléna Zintlová, která k ní ještě přikoupila v roce 1765 vinici Kanclířku a tím se z usedlosti stala malá vinařská velmoc Prahy.
Usedlost Beránka v 19. století
V roce 1802 byl majitelem Ignácem Stögerem, za jehož doby se v evidencích objevil následující hospodářský majetek: lopaty, kopáče, motyky, 5 sít, dřevěný věrtel, žebřinový vůz, hnojní vůz, sáně, 2 koně, 9 dojných krav, 2 chomouty, 2 pluhy a také zásoby ječmene, hrachu a čočky. Koncem století se z Beránky stala rodinná usedlost Tomáše Chýla, za kterého se značně rozrosla rozloha pozemku, ale už na něm nebyla jediná vinice. V roce 1867 koupil usedlost Fridrich Fritsch a ten dal podle své ženy romanticky usedlosti nové jméno Sofienhof, jméno však nikdo nerespektoval a dále byla usedlost označována jako Beránka. V této době zde vyrostla stodola a nové hospodářské stavby přiléhající k hlavní budově usedlosti.
Historie Beránky ve 20. století
Na začátku 20. století přestala být Beránka statkem, když Antonín Zeman provedl rozsáhlé stavební úpravy dal v levém křídle zřídit krám, byt pro domovníka, dvě stáje, kanceláře a pekařský krám, čímž se z Beránky stal jakýsi obchodní dům. Pravé křídlo bylo přestavěno na restauraci a pokoje. Další majitel E. Hrůša v roce 1932 přestavěl ještě západní křídlo, kde dal zřídit výrobnu hořčice a octa a tím dostala usedlost značně komerční ráz. Po válce usedlost získal okresní podnik bytového hospodářství a poté patřila Ústavu stavebních informací, za jehož působení zde vznikla velká patrová budova. Následně byla v 90. letech v rámci restitucí vrácena rodině Zimově, což byl poslední sokromý vlastník usedlosti.
Dnes jsou zde kanceláře a sklady a usedlost Beránka je nabízena k pronájmu.
