Starý židovský hřbitov de nachází v Praze 1 - Josefově, fungoval nejspíše od roku 1439 do roku 1786. Dříve mu byl předchůdcem hřbitov z Nového Města nazývaný jako Židovská zahrada. Po uzavření hřbitova začala židovská komunita využívat původní morový hřbitov v Praze na Žižkově. Ten fungoval v období od roku 1680 až do 1890 a část jeho zbytků dnes leží pod žižkovskou televizní věží. Od roku 1890 je používán nový hřbitov, který je součástí areálu Olšanských hřbitovů. Starý židovský hřbitov je v současnosti spravován Židovským muzeem v Praze. Je zde k nalezení asi 12 000 náhrobních kamenů a okolo 40 000 rituálně uložených ostatků.
Historie Starého židovského hřbitova
Úplně nejstarší náhrobní kámen na Starém židovském hřbitově pochází z roku 1439 a patří pražskému rabínovi a básníkovi Avigdoru Karovi. V minulosti vědci špatně posouvali založení Starého židovského hřbitova až o tisíc let nazpět. Kritika názorů však započala až s nástupem pozitivismu v polovině 19. století. Hlavním kritikem se stal vrchní rabín pražský Šlomo Jehuda Rappaport. I přes to, že patřil k rodu kohenů, kteří se nesmí pohybovat po hřbitově (pouze po jeho okraji), znovu přečetl nápisy na řadě náhrobků. Sklonkem první poloviny 15. století počíná časová linie vytyčená náhrobky a trvá až do roku 1787, kdy byl vyhlouben poslední hrob. Tehdy již uplynuly tři roky od rozhodnutí osvícenského panovníka Josefa II., kterým z hygienických důvodů zapověděl pohřbívání na starých hřbitovech uvnitř městských center. Od první poloviny 16.století existovala v prostoru ghetta dvě oddělená pohřebiště, která spolu splynula až koncem století sedmnáctého. Poslední prostor, kde se skutečně pohřbívalo, získala obec v roce 1630, poslední rozšíření hřbitovních pozemků se nicméně datuje k 10. listopadu 1768.
Zajímavosti na Starém židovském hřbitově
Kvůli nedostatku prostoru na Starém židovském hřbitově se na staré hroby navážely vrstvy hlíny, do nichž se opět pohřbívalo. A tímto procesem vzniklo v některých místech až dvanáct vrstev hrobů nad sebou. Staré náhrobky byly někdy vyjmuty a zasazeny na nově zvýšený povrch hřbitova, což vysvětluje jejich nahromadění tak těsně vedle sebe. Za vlády Františka I. existovaly návrhy na částečné zrušení hřbitova, které ale nebyly realizovány zejména pro kategorický odpor pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského. Přesto nakonec k redukci hřbitovních ploch došlo v průběhu asanace Starého Města a Josefova po roce 1903.
Významné náhrobky osobností na Starém židovském hřbitově
- učenec a pedagog, rabi Jehuda Leva ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel r. 1609).
- učenec a básník Avigdor Kara (zemřel r. 1439).
- stavitel Pinkasovy synagogy Aharon Mešulam Horovic (zemřel r. 1545).
- primas pražského Židovského Města a stavitel Maiselovy synagogy Mordechaj Maisel (zemřel r. 1601).
- renesanční učenec, historik, matematik a astronom David Gans (zemřel r. 1613).
- sběratel hebrejských rukopisů a tisků rabín David Oppenheim (zemřel r. 1736).
Starý židovský hřbitov ve 20. století
Uměleckoprůmyslové muzeum zabralo část pozemku hřbitova. V roce 1903, což bylo stále období asanace byla vyhlášena soutěž na ohradní zeď židovského hřbitova v jeho novém rozměru. Pomníky ze zrušených částí hřbitova byly zakopány na prázdných místech hřbitova a zazděny do boční zdi hřbitova, kde jsou dodnes k vidění. Kosterní ostatky byly pohřbeny na vyvýšenině zvané „Nefele“, jenž se nachází u Klausové synagogy. Starý židovský hřbitov se stal inspirací mnohým českým umělcům. Zmínit bychom měli Antonína Mánesa a jeho krajinářskou školu, Jaroslava Čermáka, Jindřicha Štýrského nebo básníky Jaroslava Vrchlického a Vítězslava Nezvala.
