Pařížská ulice - někdy se můžete také setkat s názvem Pařížská třída, je skoro obyčejná ulice v Praze na Starém Městě v městské části Praha 1 v Josefově, nyní spojující Staroměstské náměstí a náměstí Curieových.
Kde najít Pařížskou ulici v Praze
Pařížská ulice vychází ze Staroměstského náměstí směrem k severu, protíná městskou čtvrť Josefov a ústí na břehu řeky u Čechova mostu na náměstí Curieových. Ulici Širokou a Dvořákovo nábřeží protíná na své cestě taktéž, vpravo zde pak počínají ulice Kostečná a Bílkova, vlevo Jáchymova, Červená, Břehová a 17. listopadu. Dále jsou po obou stranách chodníky pro pěší lemovány stromy, což je v historické části Prahy v současné době velký unikát.
Dnes je Pařížská ulice obklopena mnoha módními prodejnami a restauracemi. Nachází se zde divadlo IMAGE, Restaurace Reduta či brutalistický hotel Intercontinental. Spolu s ulicí Na Příkopě ji pravidelně najdeme v žebříčcích mezi prvními desítkami nejdražších nákupních ulic světa.
Historie Pařížské ulice
Pařížská ulice vznikla na přelomu 19. a 20. století při asanaci Židovského města z původně projektovaného bulváru, který měl protnout území Josefova a Starého Města. Vede v nové trase, kde nikdy předtím žádná komunikace nebyla, s výjimkou úseku u náměstí, kde rozšířila tehdejší Maislovu ulici. A přes to působí dojmem, jak kdyby tudy vedla odjakživa. Je lemována činžovními domy,jenž jsou často uváděné jako pří klad secesní architektury. Na počátku se nazývala Mikulášská třída dle kostela na rohu Staroměstského náměstí, ale od roku 1926 nese svůj název po Paříži, připomínajíc pařížské bulváry.
V původních plánech se však měla stát součástí třídy jdoucí od Národního muzea přes Václavské náměstí, procházející přes Staré Město, Staroměstské náměstí, dnešní Josefov, Letnou až po budovu valného shromáždění. Plán se neuskutečnil pro nedostatek finančních prostředků a odpor obyvatel Starého Města.
Architektura na Pařížské ulici
Tato dlouhá ulice je plna zajímavých domů. Čisté secese je tu málo a objevuje se spíše v podobě zdobného figurální ho a rostlinného dekoru v kombinaci s historismem -novogotikou, novorenesancí či novobarokem. Tyto domy jsou přímo typickým příkladem tzv. eklektismu v architektuře, tj. prolínání několika stavební ch slohů na jedné fasádě. Štukové dekory ze secese se tu kombinují s gotizujícími okenními šambránami, balkony a arkýři, s novorenesančními štíty, portály, arkádami a kvádrovou bosáží, barokizujícími báněmi, vikýři a římsami. I když je zde stylů mnoho. Ani jeden se vzájemně neruší, ale působí pří jemně a harmonicky, tvoří eleganci a pyšní se půvabem.
Na projektu se podílela řada soudobých architektů, vyznavačů konzervativnější ho řešení, např. Josef Vejrych, Alois Dlabač, Antonín Makovec, Matěj Blecha, Richard Klenka z Vlastimilu, František Weyr, Bedřich Bendelmayer, Karel Vítězslav Mašek a další.