Plynárna Michle leží samozřejmě v katastrálním území Michle na Praze 4 a byla vybudována mezi lety 1925 až 1927 podle plánů architekta Josefa Kalouse, což proběhlo na úkor tepláren na Žižkově a v Holešovicích, které byly původu staršího. K blízkým objektům Michelské plynárny patří odstavné nádraží Praha-Jih a teplárna a mýdlarna, která je dnes již mimo provoz. Kolem objektu plynárny protéká potok Botič. V Michelské plynárně se dnes nachází rozsáhlá muzejní expozice podrobně dokumentující plynárenství v celé zemi. Cetsu k muzeu a plynárně zprostředkovává městská hromadná doprava pomocí přilehlé zastávky stejného jména, jako má objekt. Plynárna zažila za dobu své funkčnsti jednu pohromu a to velký požár v roce 1961, během kterého byl plynojem, který měl výšku 84 metrů a šířku 50 m, téměř plný, takže zde shořelo asi 147 tisíc m³ plynu. Požár se podařilo uhasit za jediný den, nikdo nebyl zraněn, ale velé okolí bylo evakuováno a plyn zde shořel.
Historie plynárny Michle
Na území Prahy se v minulosti nacházelo vícero malých plynáren, které svou kapacitou mohly zásobovat pouze přilehlé oblasti, proto byla dne 21. 1. 1925 podepsána smlouva na stavbu centrální plynárny v Michli. Stavba probíhala v etapách, z nichž v první měla být plynárna schopna dodávat 30 mil. m3 plynu ročně, po dalších dvou rozšiřujících etapách už měla dosáhnout výkonu 100 mil. m3 plynu ročně. Strojní zařízení pro chod Michelské plynárny dodala francouzská firma Compagnie des Compteurs doplňovaná firmou anglickou Wests Gas Improvement Ltd. Plynárna Michle má a měla podobu téměř čistě funkcionalistickou a tu jí dodal Josef Kalous. Slavnostní spuštění provozu, teprve první fáze plynárny proběhlo 31. 12. 1926. V roce 1929 pak započala druhá etapa, kdy byly v rámci zvýšení výrobní kapacity vybudovány nové pece s šikmými retortami, čímž Michelská plynárna dosáhla kapacity 60 mil. m3 plynu ročně. Chtěné plánované výroby 100 mil. m3 roční produkce bylo dosaženo v poslední fázy rozšiřování, které proběhlo v roce 1943 a plynárna v jeho rámci nabyla nových pecí se svislými komorami systému Didier.
Michelská plynárna v padesátých letech
Tím však úpravy plynárny navždy neskončily a v letech 1954 až 1957 byl vybudován zcela nový výrobní blok, vybavený generátory, schopnými tvořit plyn z hnědého uhlí. Tento blok nějakou dobu fungoval, pak však bylo jasné, že se neosvěčil a nevyplatí se ho dále provozovat, proto byla jednotka v letech 1958 až 1959 přestavěna ke štěpení zemního plynu, což se osvědčilo a proto byl tento provoz v následujících letech rozšířen.
Ukončení provozu Michelské plynárny a dnešní využití
Michelská plynárna ukončila výrobu roku 1975, což bylo reakcí na dostavění moderní plynárny v Horních Měcholupech. V areálu Michelské plynárny, která byla velmi citlivě zrekonstruována dnes sídlí Pražská plynárenská a.s., která zde mimo jiné provozuje muzeum spoustou unikátních exponátů.
Požár Michelské plynárny
Požár roku 1961 vypukl před desátou hodinou dopoledne a zasáhl nejdříve vršek objektu, kde se nacházely stovky litrů silně hořlavého těsnícího oleje. Tento fakt představoval problém, protože hasičský sbor neměl techniku potřebnou k dosažení 84 metrů a proto byl učiněn nejspíš první pokus využít vrtulník k hasebnímu zásahu v ČSR a z vrtulníku byly na požár shazovány pytle s pískem, což dosáhlo minimálního efektu. Po poledni se zřítila kovová konstrukce střechy dovnitř plynojemu a ven se tak vyřinulo asi sto tisíc krychlových metrů plynu a tím sice částečně pominulo nebezpečí mohutné exploze, ale vzňalo se 150 tun těsnícího oleje na dně plynojemu a hasiči neustále ochlazovali do ruda rozpálené stěny budovy. Jakmile je schladili vyřízli autogenem otvory a zahájili vnitřní zásah vodou a pěnou. Požár byl lokalizován v 17 hodin a po 19. byl zcela uhašen.
