Mimořádnou dominantou Malostranského náměstí a podle mnoha odborníků nejhodnotnější barokní církevní památkou v České republice je chrám sv. Mikuláše. Kostel stojí uprostřed náměstí, které tak dělí na dvě části, na místě starší gotické svatyně z r. 1283. První plány na výstavbu nového monumentálního chrámu vypracovali pro malostranské jezuity Francesco Caratti a Domenico Orsi, uplatnil se však až pozdější projekt Kryštofa Dienzenhofera, ve kterém pokračovali jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer a zeť Anselmo Lurago.
Postupná vástavba Chrámu sv. Mikuláše
Nejprve v letech 1703-11 vyrostla chrámová loď, monumentální sálový prostor s bočními kaplemi, glorietem a složitou klenbou, která je založena na principu vzájemně se protínajících elipsoidů. Především 40 m vysoké vznos¬né průčelí je vrcholnou ukázkou dynamické barokní architektury. Po dokončení lodi byla stavba přerušena, pokračovalo se až v letech 1737-52 vybudováním kněžiště s mohutnou kupolí o průměru 20 m a výšce 80 m, ve finále pokrytou měděnou střechou, vše již podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Štíhlá hranolová věž (zvonice) se vyšplhala k nebi jako poslední článek monumentálního díla v letech 1751-56, již podle projektu Anselma Luraga. Je zajímavé, že zvonice nikdy nebyla součástí kostela, ale spravovala ji malostranská obec - to naznačuje znak Malé Strany nad vstupem i vlastní popisné číslo (kostely se nikdy nečíslovaly). Malostranští o tom s jezuity v r. 1737 sepsali smlouvu - jezuité se v ní zavázali vybudovat věž na své náklady a pak ji předat obci jako náhradu za jinou věž, která musela být zbořena v souvislosti se stavbou nového chrámu. Vstup měl být umístěn proti podloubí tak, aby k němu byl přístup z ulice. Jezuité to nicméně zkusili - vchod umístili opačně a nad něj zasadili svůj znak. Záležitost skončila u soudu a jezuité při prohráli. Věž museli uvést do stavu, uvedeného ve smlouvě, navíc jim soud zakázal na věž umístit sochy jezuitských patronů. Městští hlásní na věži drželi službu - úderem zvonu ohlašovali případný požár a směr, kde hořelo, ukazovali červeným praporem (v noci lucernou). Za minulého režimu zde měla stanoviště StB, dnes je věž přístupná veřejnosti.
Výzdoba chrámu sv. Mikuláše
Velmi cenná je vnitřní výzdoba chrámu. Impozantní fresku v kupoli s námětem Oslavy Nejsv. Trojice na ploše 75 rn, vytvořil v r. 1752 František Xaver Palko. Freska na klenbě chrámové lodi, oslavující sv. Mikuláše, je dílem Jana Lukáše Krackera z let 1761-70. Oba umělci vytvořili ještě další fresky, jinak se na výzdobě podíleli malíři Josef Hager, Josef Kramolín, Ludvík Kohl, Francesco Solimena, Ignác Raab, Karel Škréta (starší obrazy z doby kolem r. 1670 v emporách), ze sochařů byl nejpilnější Ignác František Platzer (asi 50 plastik), autor soch církevních učitelů z r. 1679, dále Richarda Petr Prachnerovi, Jan Bedřich Kohl aj. Varhany zhotovil v letech 1745-46T. Schwarz (v letech 1834-35 byly přestavěny). Na sev. straně navazuje na kostel sv. Mikuláše jezuitská kolej, vybudovaná v raně barokním slohu v r. 1670 podle projektu Francesca Carattiho na místě dvanácti domů a školy. Po zrušení jezuitského řádu byl areál přeměněn na skladiště a sklady, v posledních letech zde našla svůj prostor matematicko-fyzikální fakulta. Do koleje se vstupuje portálem z r. 1688, dopiněného vázami od Ignáce Michala Platzera z r. 1792. V prvním patře se dochovaly nástropní malby od Josefa Kramolína z r. 1771.
Autorka fotografií: Kateřina Schnablová - Sakrální architektura
