Jedním z našich nejvýznamnějších poutních míst je Kaple Panny Marie Loretánské či Loretánská kaple v Praze nebo také Pražská Loreta, stojící v centru Hradčan na Loretánském náměstí na Praze 1.
Co je to Loreta a legenda o vzniku Svaté Chýše
Podle legendy šlo o domek, v němž žila svatá rodina - Marie, Josef a Ježíšek. V r. 1291 andělé domek přenesli z Nazaretu do Dalmácie, aby jej zachránili před Saracény. Chýše se pak objevila v Itálii poblíž Ancony, ve vavřínovém lese, patřícím paní Lauretě. Z „Domu Lauretina" vznikl název Loreta. Ke Svaté chýši putovaly zástupy poutníků, domek spatřil i Florián Dětřich ze Žďáru, který po návratu přesně podle rozměrů nazaretské chýše vybudoval jednu z poutních kapliček na cestě z Prahy do Hájku. Po vzoru původní Lorety vznikaly kopie stavby po celé Evropě - hlavně v 17. a 18. stol.
Stavba, výzdoba a vybavení Pražské Lorety
V r. 1626 ji založila Benigna Kateřina, manželka Viléma Popela z Lobkovic, stavby se ujal italský mistr Giovanni Battista Orsi. Základem celého areálu Pražské Lorety je Svatá chýše (Santa casa) uprostřed nádvoří, zbudovaná stejně jako ostatní Svaté chýše po celé Evropě po vzoru Svaté chýše v italském Loretu. Vnější stěny zdobily zprvu jen malby, až v r. 1664 přibyly na fasádě figurální štuky a plastiky, zobrazující pohanské věštkyně, starozákonné proroky a výjevy ze života Pany Marie, které vytvořili italští umělci Joachim Agosto, Giovanni Bartolomeo Cometa a Giovanni Battista Colombo. Z r. 1684 pochází stříbrný svatostánek na hlavním oltáři, ve výklenku za stříbrnou mříží stojí socha Pany Marie Loretánské z cedrového dřeva - proto je její tvářtmavá. Svatyně brzy nemohla pojmout všechny věřící, poutníci se ani neměli kde ukrýt před nepohodou - proto v r. 1634 Giovanni Battista Orsi začal budovat ambity, postupně dokončené do r. 1664 Ottaviem Alliem a Silvestrem Carlonem. V rozích ambitů a uprostřed jeho stran je celkem sedm kaplí, vyzdobených nástěnnými malbami od Felixe Antonína Schefflera z poloviny 18. století a s oltáři od Václava Matěje Jáckela. Po r. 1721 byla zahájena přestavba, na níž se podílel Kryštof Dienzenhofer a posléze i jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer, který po r. 1746 ambity zvýšil o jedno patro. Do komplexu byla začleněna věž z r. 1605, v níž jsou zavěšeny proslulé loretánské zvonky z r. 1695.
Uprostřed východní strany ambitu za loretánským domem stojí na místě původní kaple z r. 1661 barokní kostel Narození Páně, budovaný v letech 1734-35 podle projektu Johanna Georga Aichbauera (podle jiných zdrojů byl autorem návrhu Kilián Ignác Dienzenhofer). Obdélná svatyně s půlkruhovým kněžištěm má tři oltáře a skvostnou výzdobu, o niž se zasloužili přední umělci své doby - malíři Václav Vavřinec Reiner (nástropní obraz Obětování Krista z r. 1736 v kněžišti), Jan Jiří Heinsch, Antonín Kern a Jan Adam Schópf obrazy Klanění tří králů a Klanění pastýřů z r.1742), řezbář Matyáš Schbnherr, sochař Richard Jiří Prachner aj. V areálu Lorety v prvním patře je umístěn proslulý Loretánský poklad, který tvoří liturgické nádobí a paramenty z 16.-18. stol. Nejproslulejší částí tohoto pokladu je diamantová monstrance, tzv. Pražské slunce.
Autorka fotografii: Kateřina Schnablová - Sakrální architektura
