Severní straně Náměstí Míru dominuje významná budova Divadla na Vinohradech. Architektonicky velmi zajímavou stavbu projektoval Alois Jan Čenský a vznikla v letech 1905-07 pod taktovkou stavitelů Jana Majera a Josefa Veselého. Divadlo je postaveno převážně ve stylu novorenesance, ovšem nese i mnohé secesní prvky. Budova spadá do Městské památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice.
Dominantní sochy Divadla na Vinohradech
Na průčelí lze spatřit alegorické sochy představující Statečnost, kterou zastupuje anděl se vztyčeným mečem a sousední sochaanděla se zrcadlem zase odkazuje na Pravdu. Autorem těchto sedm metrů dlouhých dominant je Milan Hlavička. Na divadle dnes už stojí pouze kopie, nejedná se tak o původní sochy. Ve druhém patře průčelí se tyčí sochy od Bohumila Kafky. Ty mají představovat alegorie Tragédie, Baletu, Opery a Komedie. Ani v interiéru divadla nechybí sochy, ty pochází z dílny umělce Antonína Poppa.
Zahájení provozu Divadla na Vinohradech
Stavba tehdejšího Městského divadla na Královských Vinohradech představovala už od jejího počátku velkou událost a těšila se velkému zájmu místních obyvatel i médií. Slavnostního otevření se lidé dočkali již 24. listopadu 1907. Provoz divadla tehdy zahájila hra Godiva od Jaroslava Vrchlického v režii Františka Adolfa Šuberta s výpravou Josefa Weniga. V divadle se nehrála pouze činohra, kromě ní zde zpočátku působil i operní a operetní soubor, a to až do roku 1919.
Divadlo na Vinohradech za války
Během druhé světové války v roce 1941 nechaly německé úřady divadlo zavřít. Jen o pár let později, v únoru roku 1945, došlo k poškození budovy divadla vinou spojeneckého leteckého náletu. V 50.-60. letech 20. století neslo dnešní Divadlo na Vinohradech název Divadlo československé armády. Tato léta patří k nejsložitějším období v historii vinohradské scény, což souvisí s tehdejší politickou a společenskou situací.
Slavní divadelníci na scéně Divadla na Vinohradech
Od té doby zde působilo (a stále působí) mnoho významných divadelníků. Na scéně si zahrál Václav Vydra, František Kovařík a Jaroslav Vojta, nechyběli ani slavní režiséři jako Jaroslav Kvapil, Jan Bor nebo František Pavlíček.
