V městské části Strahov (na rozhraní Hradčan, Břevnova a Smíchova) stojí jeden z našich nejstarších klášterů, který nese název Královská kanonie premonstrátů na Strahově. Strahovský klášter vznikl na nebezpečném místě, což mu umožnilo od západu chránit nejzranitelnější místo Pražského hradu. Název by tomu ostatně měl odpovídat, Strahov byl pravděpodobně od slova strážiti. Dnes zde sídlí památník národního písemnictví, nachází se zde slavná knihovna a obrazárna.
Historie Strahovského kláštera
Strahovský klášter byl založen roku 1140 Vladislavem II. Klášter stojící na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku je pod barokní fasádou dodnes jedním z nejzachovalejších románských staveb Evropy. Jádrem kláštera byl dvůr a celý klášter dosahoval mimořádných rozměrů – každá jeho strana dosahovala až čtyřiceti metrů. Jeho jižní křídlo těsně přiléhá ke kostelu Nanebevzetí panny Marie. Další strany jsou napojeny na kapitulní síň, refektář, hovorna a další. Součástí kláštera byl špitál, hospodářská budova, dále také mlýn a stranou v zahradě opatská rezidence. Opevněný klášter měl sloužit jako pohřebiště českých panovníků a jiných osobností.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Roku 1142 se začal stavět kostel Nanebevzetí panny Marie. Bylo sem povoláno několik premonstrátů z westfálského Steinfeldu. V roce 1178 zde byl pohřben Vladislav II. V Roku 1182 pak byla svatyně znovu vysvěcena. Po požáru v roce 1258 byl klášter přebudován. V letech 1278 a 1306 došlo k přepadení cizími vojsky. 1420 byl husitskými radikály vypleněn a následně opuštěn. Postupně opraven a znovu přebudován byl nakonec až v letech 1601-1626.
Roku 1613 byla založená opatská zahrada a o čtrnáct let později sem byly převezeny ostatky zakladatele řádu svatého Norberta. Tenhle tah zvýšil prestiž celého kláštera. Klášter byl vypleněn ještě roku 1648 Švédy. Poté následovala důležitá přestavba v barokním stylu, kterou v letech 1671-1674 vedl architekt Giovanni Domenico Orsi. Za jeho vedení vznikl Teologický sál. Po roce 1682 vybudoval Jean Baptista Mathey novou budovu opatství.
Klášter utrpěl značné škody v době, kdy Prahu okupovali Francouzi (1741). Kncem osmnáctého století došlo k přestavbám Filosofického sálu. V polovině dvacátého století byl klášter uzavřen. Řeholníci byli odsunuti do sběrných táborů. V této době byl také klášter se svým okolím upraven podle potřeb Památníku národního písemnictví. Při této příležitosti bylo zjistěno, o jak významnou zachovalou románskou památku se jedná. Po roce 1968 byly odcizeny prakticky všechny původní barokní obrazy z klášterní baziliky. Roku 1990 se areál vrátil premonstrátům a začátkem devadesátých let byl opraven.
Výzdoba baziliky
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která je součástí kláštera, byla kvůli požáru opravena stejně jako zbytek areálu v roce 1258. Opatský chrám je románská bazilika s gotickou příčnou lodí, dvěma věžemi upravenými ve stylu renesance a baroka. Dále se zde nachází i dvě boční, původně gotické, kaple. Uvnitř najdeme sochy z dílny Jana Antonína Quittainera. Klenba má výzdobu od Michala Ignáce Palliardiho. V jejích kartuších je umístěno osm obrazů ze života Panny Marie, jejichž autorem je Josef Kramolín, a také 32 mariánských symbolů od Ignáce Raaba. V kapli se nachází také 12 nástěnných obrazů legendy o svatém Norbertovi. Autorem je Vilém Neunherz. Dominantou kaple je potom mramorový oltář od Josefa Lauermanna a reliéf Nanebevzetí Panny Marie.
